Práva a povinnosti opatrovníků

Povinností opatrovníka je činit právní jednání spolu s člověkem pod opatrovnictvím, případně za něj, pokud sám není schopen je vykonávat.

Schvalování právního jednání opatrovníka

Předchozí právní úprava neposkytovala žádná vodítka pro to, které právní úkony byly ještě běžnými a které již musel schvalovat soud. To se nyní mění, když zákon konkrétně stanoví, která jednání jsou podmíněna schválením opatrovnickou radou (je-li zřízena) nebo soudem. Více o schvalování právního jednání opatrovníka v textu níže.

Nové povinnosti opatrovníka

Zákon dále nově stanovuje konkrétní povinnosti opatrovníka související se správou jmění. Do dvou měsíců od svého jmenování vyhotoví opatrovník soupis spravovaného jmění a doručí jej soudu, opatrovanci a opatrovnické radě (je-li zřízena). Dále je opatrovník povinen poskytovat soudu, respektive opatrovnické radě pravidelné každoroční zprávy obsahující vyúčtování správy jmění. Více o povinnostech opatrovníka níže v textu.

Kontrola opatrovníka

Předchozí právní úprava umožňovala kontrolu činnosti opatrovníka, avšak její realizace probíhala na různých místech státu různě, často v závislosti na konkrétních požadavcích opatrovnického soudu. Nový zákon přináší minimální standard v tom, které věci mají být kontrolovány, respektive jaké informace má opatrovník o své činnosti dokládat. Více o kontrole opatrovníka dále v textu.

Kdo může být opatrovníkem

Další zastoupení

Opatrovník by měl jednat osobně a dalšího zástupce může pověřit, pouze vyžaduje-li to nutná potřeba.4 Odpovídá pak za výběr vhodné osoby. Toto ustanovení může mít praktický dopad na situace, kdy opatrovanec nežije v blízkosti opatrovníka, ale využívá ve svém každodenním životě podporu sociální služby. Asistenti sociální služby mu pak obvykle pomáhají při realizaci právních úkonů v různých oblastech života, nebo případně sami zajišťují, co je potřeba (nákupy, vyřízení osobních záležitostí). Je logické, aby opatrovník v takovéto situaci pověřil poskytovatele sociální služby.

  • Výkon opatrovnictví

Hlavní úlohou opatrovníka je starat se o naplnění opatrovancových práv a chránit jeho zájmy. Opatrovník také dbá o zdravotní stav opatrovance. Aby mohl tyto úlohy dobře plnit, musí udržovat s opatrovancem vhodným způsobem a v potřebném rozsahu pravidelný kontakt a projevovat o opatrovance skutečný zájem. Při zastupování opatrovance musí opatrovník vycházet z názoru a přání opatrovance. Při právním jednání vždy vysvětlí opatrovanci srozumitelně povahu a následky rozhodnutí, která je potřeba učinit. Opatrovník při plnění svých povinností naplňuje opatrovancova právní prohlášení a dbá jeho názorů, i když je opatrovanec projevil dříve. Není-li to možné, postupuje opatrovník podle zájmů opatrovance.

  • Omezení jednání opatrovníka

Kromě limitace danou přáním a názory opatrovance, je opatrovník dále omezen v oblastech stanovených zákonem. Můžeme je rozdělit do dvou skupin, na absolutní a relativní zákazy.

Absolutní jsou takové zákazy, kdy opatrovník není oprávněn jednat vůbec. To jsou záležitosti osobnostních práv, například v záležitostech týkajících se vzniku a zániku manželství, výkonu rodičovských povinností a práv a v také oblasti závěti (např. sepsání pořízení pro případ smrti nebo prohlášení o vydědění a jejich odvolání).5

Relativní zákazy jsou takové, kde právní jednání opatrovníka podléhá schvalování dalších subjektů. Těmito subjekty je soud a opatrovnická rada (je-li zřízena). Více ke schvalování právního jednání opatrovníka níže.

  • Odměna

Opatrovník od zastoupeného nemůže požadovat odměnu za zastoupení. Odměnu lze přiznat jen za správu jmění. O její výši rozhodne soud s přihlédnutím k nákladům správy, k hodnotě spravovaného majetku, k výnosům z něho a k časové i pracovní náročnosti správy. Stávající praxi je ale skutečnost, že opatrovníci nejsou financování ani za správu jmění. Veřejný opatrovník vykonává tuto činnost jako součást svého povolání. I zákon však upřednostňuje jmenování opatrovníkem osobu, kterou si opatrovanec zvolí.

  • Pojištění

Odůvodňují-li to okolnosti, může soud opatrovníkovi uložit, aby se v přiměřeném rozsahu pojistil pro případ, že při výkonu své funkce způsobí opatrovanci nebo jiné osobě škodu. V rámci ČR však zatím není známa pojišťovna, která by byla opatrovníka ochotna na jeho činnost pojistit.

  • Zánik opatrovnictví

Opatrovnictví může zaniknout smrtí nebo odvoláním opatrovníka. Soud jej odvolá na jeho žádost, nebo z vlastního rozhodnutí, pokud neplní řádně své povinnosti. Zároveň opatrovanci jmenuje nového opatrovníka. Smrtí opatrovníka však opatrovnictví nezaniká. Opatrovnictví totiž automaticky přechází na veřejného opatrovníka, a to do doby, dokud soud nejmenuje opatrovanci nového opatrovníka. Což řeší problematické situace vznikající v předchozí právní úpravě, kdy zemřel opatrovník, a po dobu, než byl ustanoven nový opatrovník, člověk nebyl zastoupen nikým, což mu mohlo působit vážnou újmu.

Schvalování právního jednání opatrovníka

Účelem tohoto procesu má být posouzení toho, zda jednání učiněné opatrovníkem je skutečně ve prospěch osoby pod opatrovnictvím. Cílem schvalovacího procesu však není jen posouzení finanční stránky věci, ale zhodnocení celkového dopadu a prospěchu z určité věci pro život osoby s postižením, respektive to, zdali je v souladu s jejím zájmem. I záležitost, která se objektivně jeví jako pro osobu s postižením prospěšná, nemusí být v souladu s jejím názorem. Názor osoby s postižením musí být při takovém rozhodování vždy slyšen a brán v potaz. Nesmí se zapomínat na to, že se neschvaluje jen jednání opatrovníka, ale že se jedná často o peníze osoby s postižením, služby pro ni, prostě o právní jednání pro její život.

Zatímco předchozí právní úprava neposkytovala žádná vodítka pro to, které právní úkony byly ještě běžnými a které již musel schvalovat soud (neboť jiného subjektu, který k tomu byl určen, nebylo), dnes již zákon stanovuje seznam úkonů, pro něž je třeba schválení dalším subjektem.

  • Schvalování opatrovnickou radou

Opatrovnická rada, jak bude níže pojednáno, je orgánem, který by měl převzít část kontrolních oprávnění vůči opatrovníkovi, příslušejících jinak soudu. Zákon stanoví6, že bez souhlasu této rady, tedy pokud je zřízena, nesmí opatrovník sám rozhodnout o:

a) změně bydliště opatrovance,

b) umístění opatrovance do uzavřeného ústavu nebo podobného zařízení v případě, kdy to jeho zdravotní stav zjevně nevyžaduje,

c) zásazích do integrity opatrovance, nejedná-li se o zákroky bez závažných následků.

Písmeno b) může budit silné rozpaky. Již definování tohoto právního jednání je zcela neadekvátní, v rozporu s pohledem na lidské zacházení s každým jednotlivcem. Pojem „umístění“ jiné osoby odporuje náhledu na osobu jako subjektu práva. Taktéž termín „uzavřený ústav“ je naprostým excesem z hlediska pravidel o využívání služeb zdravotní a sociální péče. Nelze dopředu schválit umístění osoby proti její vůli do jakéhokoli zařízení. Cílem tohoto ustanovení o potřebě souhlasu rady bylo zřejmě schválení smlouvy o poskytování pobytových služeb sociální péče, případně i zdravotní péče.

Z dalších právních jednání, ke kterým je potřeba souhlasu rady, zákon uvádí7:

d) nabytí nebo zcizení majetku v hodnotě převyšující částku odpovídající stonásobku životního minima jednotlivce, dle jiného právního předpisu,

e) nabytí nebo zcizení majetku převyšující jednu třetinu opatrovancova majetku, ledaže tato třetina představuje hodnotu jen nepatrnou,

f) přijetí nebo poskytování zápůjčky, úvěru nebo jistoty v hodnotách uvedených v písm. d) nebo e).

Důležité ovšem je, že rada se může usnést na tom, jaká další rozhodnutí opatrovníka budou podléhat jejímu souhlasu. Nesmí se však jednat o taková rozhodnutí, která by opatrovníka omezovala nad míru přiměřenou okolnostem.8 Pokud by rada zřízena nebyla, schvaluje opatření opatrovníka namísto rady soud.9

  • Schvalování soudem

Nový občanský zákoník dále stanovuje, které jednání opatrovníka podléhá schvalování soudem.10 Obecně se jedná o důležitější a významnější záležitosti než ty, ke kterým stačí souhlas rady. Souhlas soudu je třeba k:

a) souhlasu opatrovníka se změnou osobního stavu opatrovance.

Toto pravidlo jistě budí rozpaky nad tím, v jakých případech může opatrovník rozhodovat ve věcech osobního stavu opatrovance. Sama změna právního statusu, tedy zda je osoba omezena ve svéprávnosti či ne, se odehrává bez souhlasu opatrovníka. Pokud se jedná o uzavření či naopak ukončení manželství, pak je nepřípustné, aby k němu opatrovník dával souhlas. Změnu bydliště schvaluje opatrovnická rada. Je otázkou, zda se změnou osobního stavu nemíní změna jména osoby, ale není důvod, proč by měl něco takového schvalovat soud. Zůstává tedy otázkou, jak vlastně může být toto pravidlo naplněno a zda není od počátku obsoletní.

Mezi další jednání opatrovníka, ke kterým je třeba schválení soudu, patří:

b) zavázání opatrovance k plnění některému členu opatrovnické rady nebo osoby tomuto členu blízké,

c) nabytí nemovité věci pro opatrovance nebo podíl na ní, ani zcizení či zatížení opatrovancovy nemovité věci či podílu na ní,

d) nabytí obchodního závodu pro opatrovance, podílu na obchodním závodu nebo podílu na právnické osobě, ani zcizení nebo zatížení tohoto majetku, ledaže se jedná o nabytí účastnických nebo podobných cenných papírů zajišťujících bezpečný výnos,

e) uzavření smlouvy zavazující opatrovance k trvajícímu nebo opakovanému plnění na dobu delší než tři roky,

f) odmítnutí dědictví nebo jiné plnění z pozůstalosti,

g) zavázání opatrovance k bezúplatnému plnění jiné osobě, ledaže se jedná o dar poskytnutý k obvyklé příležitosti podle zásad slušnosti v přiměřeném rozsahu a opatrovanec je schopen úsudku a projevil s darem souhlas.

Bez ohledu na předchozí ustanovení pak opatrovník nesmí bez souhlasu soudu naložit s majetkem opatrovance, jedná-li se o:

h) nabytí nebo zcizení majetku v hodnotě převyšující částku odpovídající pětisetnásobku životního minima jednotlivce dle jiného právního předpisu,

i) nabytí nebo zcizení majetku převyšující jednu polovinu opatrovancova majetku, ledaže tato polovina představuje hodnotu jen nepatrnou, nejedná-li se o věc, která je pro opatrovance věcí zvláštní obliby, nebo:

j) přijetí nebo poskytnutí půjčky, úvěru nebo jiné jistoty v hodnotách uvedených v písm. h a i).

Soud při posuzování předmětných záležitostí vždy osloví opatrovnickou radu a vyžádá si od ní k dané věci stanovisko. Nesdělí-li opatrovnická rada soudu toto stanovisko v přiměřené lhůtě, potom rozhodne soud sám.11

Čas ukáže, jak se české soudy s těmito novými pravidly vypořádají. Zejména zda nedojde k nadměrnému zatěžování opatrovníků, ale budou řešeny skutečně zásadní věci pro život osoby pod opatrovnictvím.

Odpovědnost opatrovníka

Odpovědnost opatrovníka nastává v situaci, kdy opatrovník svým jednáním překročí rozsah svých oprávnění při jednání daných přáním a názory opatrovance, případně zákonem, a vznikne tím opatrovanci majetková či jiná újma. Typicky sem spadá finanční zneužití nebo zásah do oblasti ochrany osobnosti a další. Odpovědnost můžeme rozdělit na občanskoprávní a trestněprávní. Obě se mohou, ale také nemusí, uplatnit současně.

  • Občanskoprávní odpovědnost

Překročil-li opatrovník své oprávnění při jednání za opatrovance, může opatrovance jeho jednání následně schválit. Jestliže však opatrovníkovo jednání bez zbytečného odkladu opatrovanec neschválí (např. také proto, že opatrovanec nemá faktickou způsobilost jednání opatrovníka schválit), je opatrovník takovým jednáním zavázán sám. To znamená, jako by nejednal jménem opatrovance, ale sám vlastním jménem. Práva a povinnosti tak z takového jednání vznikají přímo opatrovníkovi.

V důsledku toho může dojít ke vzniku majetkové, či nemajetkové újmy (NOZ nahrazuje pojem „škoda“ pojmem „újma“). K nemajetkové újmě dochází např. v případě zásahu do oblasti ochrany osobnosti opatrovance, nejčastěji když dojde k újmě na zdraví v důsledku nedostatečné péče ze strany opatrovníka. Opatrovanec má v důsledku toho pochopitelně nárok na náhradu. Nový občanský zákoník preferuje nápravu uvedením do předešlého stavu, ale v případě, není-li to dobře možné, anebo žádá-li to opatrovanec, hradí se škoda v penězích12.

  • Trestněprávní odpovědnost

Vedle občanskoprávní odpovědnosti za způsobenou újmu existuje i trestněprávní odpovědnost. Opatrovníka se mohou týkat trestné činy porušení povinnosti při správě cizího majetku v úmyslné13 nebo v nedbalostní14 formě, kdy opatrovník způsobí opatrovanci majetkovou újmu nikoli malou, tedy nad 5 tisíc Kč. Zároveň může za určitých okolností dojít k tomu, že je opatrovníkovi toto jednání přičítáno jako přitěžující okolnost, protože opatrovník spáchal trestný čin využívaje závislosti opatrovance. 15

Správa majetku

Člověku, jemuž působí zdravotní stav při správě jeho jmění nebo při hájení jeho práv obtíže, jmenuje soud na jeho návrh opatrovníka. Tento návrh může být obsažen i v předem sepsaném předběžném prohlášení. Opatří-li si někdo správce svého jmění sám, nelze mu jmenovat opatrovníka pro správu jmění. To neplatí, není-li správce jmění znám, odmítne-li jednat v zájmu zastoupeného, nebo zanedbává-li tuto povinnost, anebo nemůže-li jmění spravovat.16

Opatrovník pro správu jmění může vykonávat pouze běžnou správu takového jmění. Tento pojem není zákonem blíže definován, proto lze učinit závěr, že se bude jednat o obvyklá právní jednání, která se týkají zejména každodenního života zastoupeného. Pokud význam spravované záležitosti převýší běžnou úroveň, je i zde zákonný zástupce nebo opatrovník oprávněn jednat, avšak výhradně se schválením soudu.

  • Soupis jmění a vyúčtování správy

Opatrovník je povinen vyhotovovat soupis jmění opatrovance a každé vyúčtování doručit opatrovanci, opatrovnické radě, je-li zřízena, a soudu. První soupis jmění učiní do 2 měsíců od svého jmenování. Dále pak vyhotoví vyúčtování každý rok vždy do 30. června. Opatrovanec, nebo opatrovnická rada může navrhnout soudu, aby opatrovníkovi uložil povinnost vyhotovit mimořádné vyúčtování (vyúčtování je opět nutno doručit opatrovanci, opatrovnické a soudu). Opatrovník, jehož funkce končí, vyhotoví konečné vyúčtování správy jmění, které doručí opatrovanci, opatrovnické radě a soudu, popřípadě také dalšímu opatrovníkovi nebo soudnímu komisaři jmenovanému v řízení o dědictví.

Kontrola opatrovníka

Nový zákon přináší minimální standard v tom, které věci mají být kontrolovány, respektive jaké informace má opatrovník o své činnosti dokládat. Může být prováděna soudem, opatrovnickou radou, veřejným ochráncem práv nebo správními úřady.

  • Soudní

Kontrola ze strany soudu je základním typem kontroly opatrovníka. Týká se jak opatrovníků veřejných, tak i soukromých. Měla by být prováděna pravidelně, minimálně jednou ročně. Její součástí je výše zmíněné vyúčtování správy jmění opatrovance (odkaz). Jednací řád pro okresní a krajské soudy pak stanoví další oblasti, o kterých musí opatrovník soud informovat. Konkrétně se stanoví, že opatrovník uvede přehled o nakládání s majetkem opatrovance, zda je opatrovanec v nějakém zařízení nebo jak a kde bydlí, rámcově jaký je jeho zdravotní stav, jakým způsobem plní opatrovník své povinnosti a další podstatné okolnosti, které mu soud uloží. Tyto údaje má soud přezkoumat.

Jednací řád bohužel neukládá soudu dotazovat se na kvalitu služeb poskytovaných opatrovanci, ačkoliv jde o informaci nezbytnou k posouzení plnění povinností podle § 467 NOZ, tedy zda opatrovník respektuje vůli a případně i zájem opatrovance, zda dbá, aby způsob opatrovancova života nebyl v rozporu s jeho schopnostmi atd.

Mnohé soudy využívají možnosti kontroly za pomoci dalších osob, často úředníků ze sociálního odboru úřadu. Ti jsou mnohdy oslovováni s požadavkem na provedení místního šetření a podání následné zprávy soudu. Podobně některé soudy oslovují zařízení poskytující sociální či další služby, v nichž opatrovanec pobývá, se žádostí o poskytnutí informací o činnosti opatrovníka. Tuto praxi zjišťování informací o opatrovnické činnosti z více zdrojů lze nepochybně hodnotit kladně.

Výsledkem zjištění kontroly může být jak pozitivní zjištění, tak i negativní. V případě druhého z nich může soud vyzvat opatrovníka k nápravě věci, ale může také rozhodnout o jeho výměně. Soud by měl, odpovídá-li tomu situace, také předat potřebné informace dalším orgánům, například v trestním řízení (při zjištění zpronevěry, pochybení při správě cizího majetku apod.).

  • Opatrovnickou radou

Dalším typem kontroly opatrovníka je dohled ze strany opatrovnické rady. Sama její existence, pokud je zřízena, je důkazem toho, že skupina osob (či jedinec) má zájem na zjišťování toho, zda jsou opatrovancova práva, přání, vůle naplňována a také aktivně přispět k tomu, aby tomu tak skutečně bylo. Další informace týkající se konkrétních pravomocí rady a její činnosti jsou popsány níže v textu.

  • Veřejným ochráncem práv

Relativně nově se zabývá agendou stížností na veřejné opatrovníky Kancelář veřejného ochránce práv (dále jen VOP). K tomu došlo v souvislosti s náhledem na činnost veřejného opatrovníka jako na činnost vykonávanou v přenesené působnosti.17 Vzhledem k tomu, že působnost VOP se vztahuje na řešení stížnosti proti činnosti orgánů územní samosprávy (tj. obce a kraje), ale pouze při výkonu státní správy, může se VOP těmito podáními zabývat.

Každý může podat podnět, stížnost na činnost veřejného opatrovníka a VOP je, bude-li podání splňovat další předpoklady stanovené zákonem, povinen se touto stížností zabývat. Šetření spočívá ve studiu potřebných dokumentů a zjišťování dalších informací od různých subjektů, stejně jako zjišťování dalších skutečností o stavu věci. Výsledkem šetření VOP sice není vykonatelné rozhodnutí, jako v případě soudního rozhodnutí, přesto má jeho šetření a závěr učiněný ve stanovisku významný vliv na řešení konkrétní situace.

  • Správními úřady

V souvislosti s výše zmíněnou změnou náhledu na výkon funkce veřejného opatrovníka je nově umožněna i kontrola činnosti veřejného opatrovníka, respektive konkrétního úředníka standardním mechanismem v rámci správního práva. Je tedy možné podat stížnost na zaměstnance obecního úřadu, který opatrovnictví vykonává, případně si stěžovat jeho nadřízenému nebo tajemníkovi. Pokud by nedošlo k řádnému vyřízení, pak i nadřízenému úřadu, tedy krajskému úřadu.

O kontrole a jejím výsledku se pořídí písemný protokol, se kterým je seznámen tajemník úřadu (není-li zřízen pak starosta, případně jím pověřený zástupce). V protokole mají být uvedena doporučení pro odstranění zjištěných nedostatků, požádá-li o to tajemník. V protokole lze uložit orgánu obce splnění úkolu stanoveného zákonem nebo provést nápravu nezákonného postupu nebo i jiných nedostatků a stanovit mu k tomu lhůtu, případně lze uložit povinnost informovat kontrolní orgán o splnění úkolu či nápravě věcí. Proti protokolu lze podat námitky, a to do 15 dnů.

Zatím není známo, vzhledem k minimální době účinnosti novely zákona o obcích, jak konkrétně budou kontroly realizovány. Do jaké míry budou kontrolovány například opatrovnické spisy veřejných opatrovníků, kdo bude zván ke zjišťování potřebných informací a podobně. Bylo by však vhodné, aby se pravidla pro tyto kontroly specifikovala.